V praxi téměř neexistuje ulice, kterou by nešlo uspořádat tak, aby byla bezpečná a pohodlná pro jízdu na kole. Řešení sice někdy vyžaduje větší politickou vůli, ale prostorová omezení jsou jen zřídka nepřekonatelným problémem. Vždyť ulice v centrech nizozemských měst nejsou o nic širší než ulice ve městech českých, spíš naopak.

Samozřejmě, ne vždy se všechna kvalitní cykloopatření vejdou např. na úzkou ulici s parkováním. Solidního výsledku se ale dá dosáhnout, pojme-li se dopravní řešení komplexně. V případě cyklistické infrastruktury jde navíc často o několik decimetrů, které stačí k tomu dostat se z řešení cyklisty odrazujícího či přímo nebezpečného k profilu, který bude pro jízdu na kole bezpečný a přiměřeně atraktivní.

Prostor pro cyklistickou infrastrukturu lze zajistit zjednosměrněním ulice, snížením počtu parkovacích stání v kritických úsecích nebo úsporným řešením zastávek veřejné dopravy. Kde není ani takové řešení možné, tam lze často snížit intenzitu automobilové dopravy na úroveň, která zajistí bezpečné podmínky pro jízdu na kole i ve stávajících šířkových poměrech. Poslední možností může být dopravní zklidnění ulice.

Přece jen, jsou-li ulice opravdu úzké, dává přece větší smysl vyhradit v nich prostor těm dopravním prostředkům, které zabírají méně místa, ne?

Poznámka k povinnosti předjíždět cyklisty s odstupem 1,5 metru

Odstup 1,5 metru je možný všude, kde se vyhnou dvě dvoustopá motorová vozidla. V místech s nejvyšší dovolenou rychlostí do 30 km/h je minimální odstup pouze 1 metr.

Na příliš úzkých, zpravidla velmi málo frekventovaných komunikacích, například lesních cestách, je třeba se zachovat stejně, jako když se na takovém místě setkají dvě motorová vozidla – jedno z nich u kraje zastaví a druhé ho opatrně objede. Na objíždění se stanovený odstup nevztahuje. Objíždíme vozidlo (cyklistu), které stojí. Předjíždíme vozidlo (cyklistu), které jede. Na 3 metry široké komunikaci není možné cyklistu traktorem bezpečně předjet, lze jej ale bezpečně objet.