Je pravda, že cyklistická infrastruktura v řadě zemí není bezpečná nebo má bídnou kvalitu. Což ale neznamená, že to tak být musí.

Víme, jak může vypadat infrastruktura umožňující bezpečnou, pohodlnou a efektivní jízdu na kole. Stačí se podívat do Nizozemska a Dánska. Obě tyto země dosahují díky své infrastruktuře nejvyšší bezpečnosti cyklistické dopravy.

Kvalitní cyklistická infrastruktura snižuje interakci s motorovými vozidly na minimum, a tam, kde k této interakci dochází, zajišťuje, aby se tak dělo přehledně, s jasným povědomím o chování jednotlivých účastníků provozu a v nízkých rychlostech. Data z Prahy potvrzují, že na cyklostezkách se (ve srovnání s běžnými komunikacemi) stane zlomek dopravních nehod, a to i přes to, že je na nich podstatně silnější cyklistický provoz.

U cyklopruhů vycházejí stížnosti na údajnou nebezpečnost jednak z obecně menšího pocitu bezpečí při jízdě v provozu, jednak z toho, že v řadě zemí vznikají cyklopruhy ve dveřní zóně, které reálně nebezpečné jsou. To ale v ČR platné předpisy pro návrh komunikací (TP 179) nedovolují, integrační opatření navrhovaná v ČR jsou pro cyklisty relativně bezpečná. Z dosavadních analýz dopravních nehod nevyplývá, že by zřizování integračních opatření zvyšovalo nehodovost.