Více lidí jezdících na kole je z řady důvodů přínosem pro celou společnost, dokonce i pro ty, kdo na kole nejezdí. Více lidí na kolech znamená menší dopravní zácpy, méně znečištění, volnější veřejnou dopravu a obecně zdravější populaci. Podpora dopravní cyklistiky je tak věcí veřejného zájmu.

Nutno dodat, že drtivá většina cyklistů také někdy jezdí autem. Jen naprosté minimum lidí používá dlouhodobě jediný druh dopravy. Tudíž i cyklisté zpravidla platí spotřební daň z benzínu. Také opotřebení komunikací jízdními koly je naprosto mizivé, zvlášť ve srovnání s nákladními vozidly.

Ani v ČR nepokrývá příjem ze spotřební daně veškeré veřejné výdaje spojené s automobilovou dopravou. Nejde jen o stavbu a údržbu komunikací, ale i o externality dopadající v podobě hluku a emisí na lidi, kteří se nepřepravují, dopady na životní prostředí jako takové, a také o doprovodné veřejné služby, které zahrnují i značnou část represivního aparátu zabývajícího se řešením dopravních nehod nebo přestupků při parkování.

Konečně, nelze očekávat, že třeba chodci by byli nuceni platit zvláštní daně za používání chodníků. Proč tedy postupovat odlišně k cyklistické dopravě?

Ostatně, je na místě položit si spíše otázku, zda by cykloopatření, která v drtivé většině slouží k oddělení cyklistů od nebezpečí způsobovaného cyklistům motorovými vozidly, neměla být placena právě motoristy v podstatně větší míře, než jak je tomu teď.