Dopad kopcovitosti na využívání kola se dost přehání. Není samozřejmě nulový, obecně se ale nejedná o tak významný faktor, jak většina lidí věří. I relativně kopcovitá města jako Bern, Curych, Stuttgart mají solidní podíly cyklodopravy. Bern má 15% podíl cyklodopravy (2018), což je zcela srovnatelné se 16 % v rovinatých Pardubicích. Ani Nizozemsko není zcela rovné, existují zde kopcovitá města (Nijmegen), kde je podíl cyklodopravy podobně vysoký jako kdekoliv jinde. Zásadním faktorem ovlivňujícím intenzitu cyklodopravy je tak daleko spíš přítomnost či absence kvalitní infrastruktury.

Ani kopcovitá města nejsou často tak kopcovitá, jak si představujeme. Hlavní ulice mají často mírná stoupání, která i slabý cyklista sníženou rychlostí vyjede. Problémem je zde spíš absence prostoru vyhrazeného pro cyklisty tak, aby se v tomto "nejmírnějším" stoupání nemuseli předhánět s auty.

Překvapivě, srovnatelný dopad jako jízda do kopce má jízda proti větru, která je častá právě v plochých pobřežních státech jako je Nizozemsko nebo Dánsko. Podle Colvilla (autora knihy Copenhagenize) odpovídá jízda proti průměrnému kodaňskému zimnímu větru na městském kole jízdě do zhruba 8% stoupání.

Pro mnoho lidí pak problém kopcovitosti řeší pořízení elektrokola.