Jestliže se někde hojně jezdí po chodnících, je to skoro vždy důsledkem špatných podmínek pro jízdu na kole.

Nejlepší a nejtrvalejší způsob, jak řešit problém s cyklisty na chodníku je zajistit jim atraktivní podmínky mimo chodníky – zejména zřízením cyklostezek oddělených od automobilové dopravy nebo zklidněním stávajících komunikací tak, aby se na nich cyklisté cítili bezpečně. Mezi vhodná opatření patří i zřizování cykloobousměrek nebo zkvalitňování povrchů vozovek.

Jízda na kole po chodníku je samozřejmě pro chodce obtěžující. Reálné nebezpečí od cyklistů je ale výrazně menší než od motorových vozidel. To ukazuje například zhruba osminásobný počet nehod chodců s vozidly vzhledem k nehodám chodce a cyklisty v pěších zónách v centru Prahy.

V řadě lokalit, zejména na sídlištích, je jízda po pěších cestách historicky tolerována, případně není jasné, zda jde o chodník či bezmotorovou cestu a může tak docházet ke stížnostem. V oprávněných případech významných cyklistických průjezdů je proto správné jízdu na kole legalizovat způsobem upřednostňujícím chodce (pěší zóna s povolenou jízdou kol, omezení rychlosti, apod.).

Stezky se společným provozem chodců a cyklistů mají být bezpečnou alternativou pro cyklisty, kteří se na silnici neodváží, a bezpečné musejí zůstat i pro chodce. Jejich užití chodci ani cyklisty není povinné. Rychlejší cyklisté by s ohledem na chodce měli volit silnici.

Frekventované cyklostezky smíšené s chodci je vhodné přestavět na dělený provoz, ovšem tak, aby byly oba pásy dostatečně široké.

Reálně jsou cyklisté pro chodce nejméně o dva řády menším nebezpečím než motorová vozidla. Od roku 2007 do března 2021 bylo v domácí policejní statistice zaznamenáno celkem sedm případů, kdy byl chodec při srážce s cyklistou usmrcen, z toho jeden jediný se odehrál na chodníku. Ve stejném období bylo při dopravních nehodách usmrceno přes 1800 chodců, z toho 38 na chodníku nebo ostrůvku.